O chovu ptáků

Nespočetné množství rozmanitých druhů okrasných ptáčků, které se mohou chovat ať už v kleci či venkovní voliéře, je k dostání u chovatelů i v obchodech se zvířaty. A každý ptačí druh má rozličné požadavky na potravu, bydlení, péči.

Papoušci jsou nejznámější a nejoblíbenější skupinou exotických ptáků chovaných pro okrasu a potěšení. Jedná se o ucelený řád, jehož domovem jsou převážně tropické oblasti světa. Dnes známe kolem 330 druhů papoušků, řazených do 78 rodů.

Zjednodušeně dělíme papoušky do tří samostatných skupin, jsou to loriovití (lori, charmozin, vini), kakaduovití (podčeledi kakaduové, korely) a papouškovití (podčeledi kakapové, nestorové, papoušci, papoušínkové).

Papoušci jsou velmi inteligentní, milí a učenliví ptáci. Nejvíce se oceňuje jejich schopnost napodobovat lidský hlas. Většinou jsou to společenská zvířátka, je zapotřebí jim jejich přítulnost a společenskost oplácet stejnou měrou. Svými nároky je péče o papouška srovnatelná s péčí, kterou vyžaduje pes. Pokud se ptákovi nebudete dostatečně věnovat, mohou se u něj projevit různé poruchy chování.

Od ostatního ptactva se liší svou pestrobarevností, kterou přitahují pozornost partnera, ale i nás, lidí. Některé druhy mají ochranné zbarvení, které jim umožňuje uniknout predátorům. Tuto pestrobarevnost tvoří dokonale uspořádané peří, které papoušci každý rok mění, tzv. pelichají. Tento proces trvá několik týdnů, přičemž jsou stará, poškozená pera nahrazena pery novými. Každý papoušek stráví hodně času tím, že si pročesává peří. Ačkoli se to nezdá, je to velice důležitá činnost. V peří může mít různé bakterie, blešky nebo ho může mít jen pokroucené, což by vadilo letu. Opeření je udržováno v dobrém stavu prachovým pudrem, který se vytváří v pudrotvorném peří. Papoušci mají jen velmi slabě vyvinutou kostrční žlázu, a tak si peří nemastí tukem.

Namísto čelistí se ptákům vyvinuly zobáky. Jsou silné a lehké, aby jim nebránily v pohybu, především v letu. Slouží k přidržování se na větvích, louskání tvrdých ořechů a semen, k rozmělňování potravy na menší kousky, k filtrování potravy z vody, k lapání letícího hmyzu nebo vysávání nektarů z květů. Uplatní se taky při souboji nebo při důkladné úpravě peří. Zobák je vysoký, hákovitě zahnutý, horní čelist výrazně přesahuje spodní. Horní čelist není pevně srostlá s lebkou, může se pohybovat nahoru a dolů, spodní čelist se pohybuje i do stran. Jazyk papoušků je velmi pohyblivý, masivní, svalnatý a s chuťovými buňkami, někdy má na špičce dokonce jamku, která slouží jako lžička např. k vybírání semen z lahvovitých plodů, nebo jakýsi kartáček ke sbírání nektaru z květů (loriové).

Noha papoušků je samostatným nástrojem. Běhák je krátký, značně otáčivý, dva prsty směřují dopředu a dva dozadu (zygodaktylní noha), noha je tak dokonale stavěna ke šplhání po větvích i k uchopení potravy a jejímu podání do zobáku, což je opět v ptačí říši ojedinělé.

Jsou to dlouhověcí ptáci, větší papoušci se mohou dožít velmi vysokého věku. Andulka žije 12 - 15 let, korela 20 let, amazoňan portorický 82 let, kakadu žlutočečelatý až 119 let. Délka života je samozřejmě závislá na úrovni chovatelské péče.